Můj nevlastní brácha si myslel, že budeme celé odpoledne jen tupě zírat do monitoru a mačkat tlačítka na ovladači. Jenže já jsem měla úplně jiný plán, jak ho od té hry rozptýlit. Stačilo si sednout trochu blíž, nechat vykouknout ramínko a sledovat, jak se mu začíná zrychlovat dech. Tahle amatérská nahrávka zachycuje přesně ten moment, kdy ovladač letí na zem a on konečně pochopí, že ta nejlepší zábava dneska nebude na obrazovce, ale přímo pod mým tričkem.
Bylo to rychlé, drzé a naprosto spontánní. Žádné hraní na city, jen čistá nadrženost dvou lidí, co by spolu správně neměli nic mít. Moje mladé tělo se mu úplně poddalo, zatímco on do mě bušil, jako by chtěl dohnat všechen ten čas, co jsme si jen vyměňovali pohledy u večeře.
