Mencia Francis a hra, která začala nevinně a skončila jinak

Mencia Francis začne nenápadně. Sedí blízko, mluví klidně a dává si záležet na drobných gestech, která postupně mění náladu v místnosti. Nejde na to rychle, spíš si hlídá tempo a sleduje reakce. Když vidí, že zabírá, přidá na jistotě a už si nehraje na náhodu. Situace se vyvíjí přirozeně, krok za krokem, bez domlouvání a bez brzd. To, co začalo jako hra, skončí jako dospělé setkání, kde oba přesně ví, proč v tom pokračují.