0 zobrazení
Sedí blízko, kolena má lehce u sebe a občas se pousměje, jako by si ještě rozmyslela, jestli tu chce být. Když se ale pohne, je jasné, že si je svého těla vědomá. Otočí se bokem, narovná se a nechá na sebe chvíli působit ticho. Dívá se přímo, bez studu, spíš zvědavě. Čas běží a nikdo ho nehlídá. Blízkost je čím dál přirozenější, doteky samozřejmé, reakce okamžité. Myšlenky jdou stranou a zůstává jen přítomný okamžik, ve kterém se neřeší nic jiného než to, co se právě děje.
